letter for me.

6. září 2017 v 21:26 |  info
letter for me.

Tohle je čistě pouze pro mou duši. Protože brzy to uteče a bude můj první týden co jsem na nové škole a internátě. Jsem hrozný stydlín, asociál, introvert - prostě člověk, který je radši zahrabaný sám pod dekou, v klidu domova, s mobilem v ruce a pročítá si, co je nového ve světě. Já si však zvolila studijní cestu daleko od mého domova a tak mě jistě že čekal a stále na další rok, jestli vydržím čeká internát.
Takže jaké byly mé první dny na internátě? Nebudu lhát, potřebuji čas, abych si k sobě někoho našla, k mé smůle jsou kolem mě jenom starší lidi, třeťačky, čtvrťačky. Pokoj však sdílím s druhačkou, občas se spolu bavíme, někdy i zasmějeme, ale taky vládne i dlouhé ticho, pro mé štěstí - jedno pohodové a nenapjaté. Takže atmosféra zatím ujde. Občas smutním, a i když nevěřím vlastním očím, že to tady píšu, tak mi občas chce i ukápnout slza. Ne, že bych tady plakala :D To ne, jen si člověk opravdu uvědomí, tedy já, že mu chybí rodina. Mamka, taťka, sestra, bratr. Dokonce i pes. Ale domov je domov, a já si uvědomuju, že bych radši byla doma. Ale tohle je zatím týden, ještě mám před sebou 10 dalších měsíců. Opravdu doufám, že za měsíc už tady bude někdo, s kým si budu moct říct opravdu hodně věcí. Ale asi bych to chtěla všechno hrozně rychle co? A vše potřebuje svůj čas. Především já.

Ke škole, první dny pro mě byly hrozné. Nebo jak to říct, myslela jsem si, že se s nikým nebudu bavit. Měla jsem strach, že lidi mnou opovrhnou a tak jsem jednodušše při "seznamování" nebyla sama sebou. Snažila jsem se vyhovět, ale neznít blbě. Ale dneska to bylo jiné. To třídy jsem vstoupila s tím pocitem, že dneska budu tady sedět, jako "já". A víte co? Bylo to o dost lepší. Taky to mohl udělat i ten čas, třetí den s "nimi", ale velké udělalo to, jak jsem se začala vyjadřovat. Už to nebylo takové to, snažit se nebýt sprostá, neustále se usmívat a na všechno pokyvovat "ano-" a vesměs všem vyhovět. Prostě jsem byla svá. A chybu jsem neudělala. Sice se stále kdo ví jak s někým nekamarádičkuju, ale jdu na to pomalu a svým způsobem. S pipkou, o které jsem se v předminulém článku zmiňovala, jsem dneska v klidu prokecala 3 hodiny a nakonec se ukázalo, že není až tak špatný člověk, jak najevo vlastně dává.

Tak a ke konci sobě chci napsat jaké jsem hloupé stydlivé telátko, když se nedokážu ani odvážit se zeptat jednoho klučiny na intru, který dokonce chodí i na stejnou školu, jako já, jakým vlakem jede v pátek domů. Protože jsme oba z jedne a té samé vesnice, tak bych první jízdu z intru nechtěla jet sama. A i když mojí mamce a dokonce tak nějak i mě nabízel, že by jsme mohli jet spolu první den do školy, abych věděla co a jak, tak furt nejsem schopná se jej zeptat. Nevím jestli se stydím, nebo mám strach z toho, že budu pro něj vypadat jak vtěrka?? "moje logika :D" , ale on je totiž i o dva roky starší než já. Takže by to bylo pro mě i divné. Ale zítra musím najít odvahu a až ho nějakým nečekaným způsobem potkám, tak se ho musím i zeptat. Ale nedivila bych se, kdybych kolem něj jenom prošla a ani ho nepozdravila.

Takže zatím k všem těm dnům co tu jsem... Jsem v úzkostech, depresích, strachu, ale zároveň jsem ráda a i natěšená. Má to své silné negativa, ale i svá mírná pozitiva. A doufám že dnem co dnem ty pozitiva ten opak převálcuje ve větším množstvím. Protože tohle všechno byla moje volba a teprve první týden. Kdo ví, co se může stát v tom dalším.
Bude to horší, nebo naopak lepší?
Jinak držte palce s tím klučinou, prostě hold taková už jsem :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama