first day. first impression.

4. září 2017 v 15:01 |  me
first day. first impression.

Takže mám za sebou první den ve škole a momentálně prožívám druhý den na internátě.
K internátu není nic moc co dodat, jsem na dvojce s jednou pohodovou druhačkou, která se jmenuje stejně jako já. Bohužel nechodíme na stejnou školu a už vůbec ne ve stejný čas. Ona bude chodit už na sedmou a vracet se kolem 3 vzato já budu ve škole od 8 do pěti odpoledne nanejvýše. Takže se moc nesetkáme. Důležité zatím ale je, že si celkem rozumíme, sice dneska vládlo převážně pohodové ticho, naopak včera do jedné hodiny do rána jsme se obě prokecaly. A taky to ráno pak vypadalo. Bohužel občas nevím o čem dále by jsme my dvě měly mluvit, takže se snažím.

No, ke škole už něco málo je co dodat. Po půlhodinové přednášce od ředitele jsme se odebrali všichni do svých tříd. A já jakožto rádoby samostatný člověk, si chci sednout dozadu. Takže jsem se dívala, kde bych se mohla posadit. Všechny zadní místa byla jistě že už obsazená krom jednoho, vedle jisté slečny. Tak jsem k ní tedy slušně přišla a zeptala se jí, jestli si můžu přisednout. Víte, nemusela se otálet, stačilo, kdyby řekla, že tady už někdo má zabrané místo. Ona však místo toho řekla, že si můžu přisednout, ale ten tón a výraz jaký na mě házela. Určitým způsobem jsem na sebe hrdá, jelikož jsem ji docela sebevědomitě dokázala říct, že je to v pohodě, jestli je to obsazené, že si můžu sednout jinam. Tak jsem šla pryč, a vedle ni si sedla asi její kamarádka, nebo známa, každopádně mě to nezajímá. Jenže tohle na mě zanechalo takový divný pocit, víte co, první optátní, první odmítnutí. Teď mám strach že si nikoho už nenajdu. Nakonec jsem ale udělala dobře, že jsem si vedle ni nesedla, asi bych totiž nevydržela sedět vedle někoho, kdo mě tam "nechce". Takže jsem se přesadila o dvě lavice níže k jedné holce, zatím jsme ještě nestihly spolu promluvit, jelikož se učitel stále otálel rečmi, ohledně toho, jak to tam vlastně funguje. Ale doufám že zítra se to už zlepší. Co více dodat, dneska tam s některými byli i rodiče, takže by to bylo takové divné. Zítra to už bude rovnocennější a já doufám že něco nepokašlu, jelikož jsem toho schopná. Třeba jako dneska : vysedla jsem o zastávku dříve, protože jsem si je spletla. Díky bohu, že zastávka, na které jsem měla původně vysednout byla blízko a já se tak mohla v klidu projít, dokonce jsem měla ještě 5 minutový náskok.

Takže jak se zatím cítím? Cítím se trochu smutně, zároveň natěšeně. Protože tohle je opravdu velké město, ale potřebuji si někoho najít k sobě, abych ho mohla s někým prošmejdit. Kdo mě opravdu v mé třídě třeba zaujal je jeden zatím vypadaje tichý kluk, který sedí za mnou. Nevím proč sice on, možná protože je tichý, ale kdo ví jestli by se chtěl vůbec "on" otálet s holkou. Možná se mu zítra představím, ale spíše ne. Především si chci dát záležet na mé sousedce, aby jsme si nějak padly. A když se ze mě třeba stane čtyřletý vyvrhel, introvert atd. třídy. Asi se stanu šprtem a budu alespoň to učení do sebe šustit. Protože mě opravdu dělá problém s někým se seznámit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 one-girl one-girl | E-mail | Web | 4. září 2017 v 22:43 | Reagovat

Držím palce při všem, co chceš, aby se ti povedlo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama