long time. new plans.

Středa v 22:58 | korre |  info
long time.new plans.

Dlouho jsem se neozvala (sama sobě, neočekávám nějaké stále čtenáře) na tenhle blog. Bylo více důvodů, ale asi ten největší byl, že se mi vlastně ani nechtělo. A pak jsem onemocněla na páru dní, a tak jsem přijela tenhle týden na intr až v úterý večer. Škola v pohodě, internát v pohodě. Vlastně na intr se chodím jenom vyspat. Většinu týdne, až na čtvrtky a pátky jsem ve škole do pozdního odpoledne (max do 17:15 -_-) .
Ale teď k té důležitější a více (pro mě) hrůzostrašnější věci, se kterou jsem se kupodivu tak nějak v klidu smířila, a to, že jsem za jeden týden, totálního přežeru na intru samých vesměs nezdravých a sladčích věcích, přibrala něco kolem 1kg. No, nevím možná jsem se spíše divila, že tak málo protože jsem čekala více, ale tohle stačilo k tomu, abych se teda konečně mohla vydat tou mou cestou k 50kg. Škola mi díkybohu k tomu nepřežířání napomáhá, takže jsem z jedné stránky i ráda za pozdní příchody na internát, kde jsem dojedla svou poslední hořkou čokoládu v zásobě a tak si tedy můj šuplík naplňím zdravějším výběrem - pravděpodobně jablka. Potaji tam ještě na horší časy schovávám nějaké ovesné kaše.

Takže můj nový plán?

=1.cíl - dostat se zpět na 55kg
=2.cíl - 53kg
=ultimátní cíl50kg

=začáteční váha •67kg
=moje váha před týdnem 55/56kg
=váha po týdenním přežeru • 56/57kg

Omezit + přidat

sladké, pomalu omezovat porce jídel (večeře jím jak pán, a když to vidím na talíří tak neodolám a sním to)
+
více pít, více se hýbat, mít pravidelnější spánek, pravidelné porce jídel (snídaně, večeře), jíst více zeleniny a ovoce místo sladkého


20.9.17.

Ještě si napíšu dnešní jídelníček, který není sice nic moc, ale poslední "nedietní" den si chci zapsat. Není to taková hrůza

Snídaně: Houska + zelenina (okurek, rajče)
Svačina ve škole: 1ks bluma
Oběd (13:30?) : indická polévka (malá porce) , trochu těstovin a rýže + kuřecí kari
- byla jsem se spolužačkou v restauraci
Večeře: Polévka, a poloviční porci zapékaných těstovin se špenátem a sýrem
Přežer dneška: 1 malá houska, 1 tabulka hořké čokolády (asi 20g)
Pítí během dne: Voda, čaj bez cukru, a káva s kakaem


Tak a to je asi vše zatím. Od zítřka pomalu už budu ubírat, nebo se alespoň o to snažit a snad od příštího týdne jedu na tvrdo. Dle vůle možná už od zítřka. Držte palce.




 

i am still eating. everything ok.

9. září 2017 v 17:31 | korre
i am still eating. everything ok.

Tak jsem se oficiálně po první týdnu, tak nějak doplantala domů. Ano doplantala. Až na to, že jsem nestihla málem vlak, koupila si lístek za 180 RegioJetem a stihla jsem tam dostat pouze čistou vodu, tak jsem v pořádku a zdravá. Místo kde jsem přestupovala bylo díkybohu už levnější a s dostatkem času. S tím klučinou o kterém jsem se zmiňovala jsem se tak nějak dohodla ve škole, jenže on nemá telefon tak jsme si nemohli dát vědět co a jak. Nakonec jsem ho potkala na ulici blízko školy s tím, že mi řekl, že dneska nejede domů a jede až zítra, tedy dneska. Tak se mě ptal jestli je to v pohodě, jestli to zvládnu. Samozřejmě že ano, nic jiného mi taky nezbývalo. A to jsem mu i nějak řekla.

Ale teď ta důležitejší věc, ohledně mého více nezdravého stravování během mého školního a internátního života, jsem překvapivě nic nepřibrala, ani nic nepohubla. A to jsem překvapena. Začala jsem i více ujídat sladkých věcí. Takže dnešní raní vážení mi ukazovalo :
55,3kg
a měla bych určitě zmínit, že jsem se včera nehorázně přejedla. Naházela jsem do sebe jablko, sušenky, další sušenky, musli tyčinku, hroznové víno, mamčino jídlo... prostě snad všechno na co jsem měla chuť a zatím se to nějak zvláště neprojeilo. Každopádně, pomalu už se chystám na mou cestu k 50kg. Příští týden nás čeká tzv. "adaptační týden" takže budu končit velmi brzo snad každý den. Jestli to prokecám se spolubydlou nebo budu procházet městem, či sportovat.. uvidím. Ale upřímně se mi zatím moc na intr nechce jít. Radši bych zůstala doma. No jo, postel mezi domovem a intrem - je tam velký rozdíl.

letter for me.

6. září 2017 v 21:26 |  info
letter for me.

Tohle je čistě pouze pro mou duši. Protože brzy to uteče a bude můj první týden co jsem na nové škole a internátě. Jsem hrozný stydlín, asociál, introvert - prostě člověk, který je radši zahrabaný sám pod dekou, v klidu domova, s mobilem v ruce a pročítá si, co je nového ve světě. Já si však zvolila studijní cestu daleko od mého domova a tak mě jistě že čekal a stále na další rok, jestli vydržím čeká internát.
Takže jaké byly mé první dny na internátě? Nebudu lhát, potřebuji čas, abych si k sobě někoho našla, k mé smůle jsou kolem mě jenom starší lidi, třeťačky, čtvrťačky. Pokoj však sdílím s druhačkou, občas se spolu bavíme, někdy i zasmějeme, ale taky vládne i dlouhé ticho, pro mé štěstí - jedno pohodové a nenapjaté. Takže atmosféra zatím ujde. Občas smutním, a i když nevěřím vlastním očím, že to tady píšu, tak mi občas chce i ukápnout slza. Ne, že bych tady plakala :D To ne, jen si člověk opravdu uvědomí, tedy já, že mu chybí rodina. Mamka, taťka, sestra, bratr. Dokonce i pes. Ale domov je domov, a já si uvědomuju, že bych radši byla doma. Ale tohle je zatím týden, ještě mám před sebou 10 dalších měsíců. Opravdu doufám, že za měsíc už tady bude někdo, s kým si budu moct říct opravdu hodně věcí. Ale asi bych to chtěla všechno hrozně rychle co? A vše potřebuje svůj čas. Především já.

Ke škole, první dny pro mě byly hrozné. Nebo jak to říct, myslela jsem si, že se s nikým nebudu bavit. Měla jsem strach, že lidi mnou opovrhnou a tak jsem jednodušše při "seznamování" nebyla sama sebou. Snažila jsem se vyhovět, ale neznít blbě. Ale dneska to bylo jiné. To třídy jsem vstoupila s tím pocitem, že dneska budu tady sedět, jako "já". A víte co? Bylo to o dost lepší. Taky to mohl udělat i ten čas, třetí den s "nimi", ale velké udělalo to, jak jsem se začala vyjadřovat. Už to nebylo takové to, snažit se nebýt sprostá, neustále se usmívat a na všechno pokyvovat "ano-" a vesměs všem vyhovět. Prostě jsem byla svá. A chybu jsem neudělala. Sice se stále kdo ví jak s někým nekamarádičkuju, ale jdu na to pomalu a svým způsobem. S pipkou, o které jsem se v předminulém článku zmiňovala, jsem dneska v klidu prokecala 3 hodiny a nakonec se ukázalo, že není až tak špatný člověk, jak najevo vlastně dává.

Tak a ke konci sobě chci napsat jaké jsem hloupé stydlivé telátko, když se nedokážu ani odvážit se zeptat jednoho klučiny na intru, který dokonce chodí i na stejnou školu, jako já, jakým vlakem jede v pátek domů. Protože jsme oba z jedne a té samé vesnice, tak bych první jízdu z intru nechtěla jet sama. A i když mojí mamce a dokonce tak nějak i mě nabízel, že by jsme mohli jet spolu první den do školy, abych věděla co a jak, tak furt nejsem schopná se jej zeptat. Nevím jestli se stydím, nebo mám strach z toho, že budu pro něj vypadat jak vtěrka?? "moje logika :D" , ale on je totiž i o dva roky starší než já. Takže by to bylo pro mě i divné. Ale zítra musím najít odvahu a až ho nějakým nečekaným způsobem potkám, tak se ho musím i zeptat. Ale nedivila bych se, kdybych kolem něj jenom prošla a ani ho nepozdravila.

Takže zatím k všem těm dnům co tu jsem... Jsem v úzkostech, depresích, strachu, ale zároveň jsem ráda a i natěšená. Má to své silné negativa, ale i svá mírná pozitiva. A doufám že dnem co dnem ty pozitiva ten opak převálcuje ve větším množstvím. Protože tohle všechno byla moje volba a teprve první týden. Kdo ví, co se může stát v tom dalším.
Bude to horší, nebo naopak lepší?
Jinak držte palce s tím klučinou, prostě hold taková už jsem :D
 


diet. 4.09.17

4. září 2017 v 15:11 | korre
diet. 4.09.17

Dneska si sem opravdu potřebuji napsat svůj jídelníček a pravděpodobně to bude i častěji, než jen dneska. Samozřejmě jsem se už zmiňovala, že jsem na internátě. Takže to jídlo je poněkud ponurejší a když už, tak není ani moc zdravé. Ale snažím se co nejvíce. A proto si zde potřebuji napsat co jsem dneska jedla, abych to zlepšila a nezapomněla, protože už se nemůžu denně vážit, ale jednou týdně, tak ať vím kolik jsem z toho buďto přibrala, nebo pohubla a a abych věděla co a jak napravit.
Včera 3.9.17 v den odjezdu jsem vážila zhruba 55-56kg / spíše 56, byla jsem najezená.

Dnešní jídlo:
Ráno: Bílý jogurt + celozrnné kakaové sušenky? (internátová snídaně)
Oběd: Pytlíková rajská polévka (Asi 50kcal?) + jedna houska (ano bílé pečivo) a musli srdíčka
Večeře: Zatím to vypadá na rajskou s těstovinami, ale uvidím, kolik toho sním.

Jinak popíjím během dne obyčejnou vodu, nebo jemně perlivou magnésku. No, snad jsem na nic nezapomněla.

first day. first impression.

4. září 2017 v 15:01 |  me
first day. first impression.

Takže mám za sebou první den ve škole a momentálně prožívám druhý den na internátě.
K internátu není nic moc co dodat, jsem na dvojce s jednou pohodovou druhačkou, která se jmenuje stejně jako já. Bohužel nechodíme na stejnou školu a už vůbec ne ve stejný čas. Ona bude chodit už na sedmou a vracet se kolem 3 vzato já budu ve škole od 8 do pěti odpoledne nanejvýše. Takže se moc nesetkáme. Důležité zatím ale je, že si celkem rozumíme, sice dneska vládlo převážně pohodové ticho, naopak včera do jedné hodiny do rána jsme se obě prokecaly. A taky to ráno pak vypadalo. Bohužel občas nevím o čem dále by jsme my dvě měly mluvit, takže se snažím.

No, ke škole už něco málo je co dodat. Po půlhodinové přednášce od ředitele jsme se odebrali všichni do svých tříd. A já jakožto rádoby samostatný člověk, si chci sednout dozadu. Takže jsem se dívala, kde bych se mohla posadit. Všechny zadní místa byla jistě že už obsazená krom jednoho, vedle jisté slečny. Tak jsem k ní tedy slušně přišla a zeptala se jí, jestli si můžu přisednout. Víte, nemusela se otálet, stačilo, kdyby řekla, že tady už někdo má zabrané místo. Ona však místo toho řekla, že si můžu přisednout, ale ten tón a výraz jaký na mě házela. Určitým způsobem jsem na sebe hrdá, jelikož jsem ji docela sebevědomitě dokázala říct, že je to v pohodě, jestli je to obsazené, že si můžu sednout jinam. Tak jsem šla pryč, a vedle ni si sedla asi její kamarádka, nebo známa, každopádně mě to nezajímá. Jenže tohle na mě zanechalo takový divný pocit, víte co, první optátní, první odmítnutí. Teď mám strach že si nikoho už nenajdu. Nakonec jsem ale udělala dobře, že jsem si vedle ni nesedla, asi bych totiž nevydržela sedět vedle někoho, kdo mě tam "nechce". Takže jsem se přesadila o dvě lavice níže k jedné holce, zatím jsme ještě nestihly spolu promluvit, jelikož se učitel stále otálel rečmi, ohledně toho, jak to tam vlastně funguje. Ale doufám že zítra se to už zlepší. Co více dodat, dneska tam s některými byli i rodiče, takže by to bylo takové divné. Zítra to už bude rovnocennější a já doufám že něco nepokašlu, jelikož jsem toho schopná. Třeba jako dneska : vysedla jsem o zastávku dříve, protože jsem si je spletla. Díky bohu, že zastávka, na které jsem měla původně vysednout byla blízko a já se tak mohla v klidu projít, dokonce jsem měla ještě 5 minutový náskok.

Takže jak se zatím cítím? Cítím se trochu smutně, zároveň natěšeně. Protože tohle je opravdu velké město, ale potřebuji si někoho najít k sobě, abych ho mohla s někým prošmejdit. Kdo mě opravdu v mé třídě třeba zaujal je jeden zatím vypadaje tichý kluk, který sedí za mnou. Nevím proč sice on, možná protože je tichý, ale kdo ví jestli by se chtěl vůbec "on" otálet s holkou. Možná se mu zítra představím, ale spíše ne. Především si chci dát záležet na mé sousedce, aby jsme si nějak padly. A když se ze mě třeba stane čtyřletý vyvrhel, introvert atd. třídy. Asi se stanu šprtem a budu alespoň to učení do sebe šustit. Protože mě opravdu dělá problém s někým se seznámit.

new beginning.

3. září 2017 v 14:25 | korre |  me

Právě sedím v autě a momentálně před sebou mám zhruba hodinovou cestu. Venku prší a já stále nevím, jak se mám cítit. Každopádně pořád si v hlavě promítám, jestli jsem si sbalila vše, co potřebuju a na nic zapomněla. Hlavně ať mám dostatek peněz, abych se koncem týdne dostala vlakem domů. A tentokrát sama a naostro.
vítej v novém světe.




why shouldn't we eat sweets?.

3. září 2017 v 12:43 | korre |  info
why shouldn't we eat sweets?.

Proč tedy?

Určitě se většina z nás shodne v tom, že ho občas chytne tzv. "mlsná" a vše poblíž sladké skončí ve vašem žaludku. A proto jsem se rozhodla vypsat pár pro mě důležitých důvodů, proč by jsme to měli omezit. Především proč jsem to omezila já.

so who i am?.

2. září 2017 v 23:09 | korre |  me
so who i am?.

Ještě, než dneska zavřu oči a půjdu spát, chtěla bych tohle stihnout srozumitelně sepsat a dát vlastně sama sobě najevo, jak se cítím.
Na věšáku vedle mé skříně visí dvě věci.
Delší dámský kabát a tmavá bunda. Obě věci poukazují můj charakter. Jedna z těch věcí ukazuje mojí holčičí stránku, naopak když přijde to druhé období, látky se náhle vystřídají. Nevystřídají se však jen věci, vystřídám se celá já. Fyzicky, či psychicky, to už je jedno. Spíše mi jde o ten pricip a důvod proč se tak vlastně cítím. Občas jsem až "neskutečně" ráda, že jsem se narodila jako žena, tohle však setrvává jen určitou chvíli . Někdy to jsou dny, sem tam zas hodiny, dokonce i z minuty na minutu. Pak se ve mě přepne, pěkný dívčí svetr nahrazuje oversized obey pánská mikina, a v hlavě si promítám, proč jsem se nenarodila jako kluk. Dokázala bych vyjmenovat pár řádků důvodů, proč je pro mě lepší být opačné pohlaví. To si však nechám pro sebe.

Momentálně sedím na posteli a přemýšlím, co dál. Moje nehty jsou nalakované na rudě červenou. Za jak dlouho to bude tentokrát, kdy je budu odlakovačem a odličovacím tamponkem dávat dolů.
Tak jak to se mnou tedy bude?
Změní se někdy tenhle můj stav? Třeba až přejde puberta? Ujasním si co vlastně chci? Nebo jsem prostě člověk, narozený ve špatném těle...
Uvidím, dám tomu o něco více času a ještě počkám. Doufám že to nebude trvat dlouho. Protože nevím, jak dlouho ještě tohle vydržím.

that's my reason why.

2. září 2017 v 21:31 |  k-pop
that's my reason why.

Přesně tohle mě dokáže zaskočit, inspirovat, zklamat, nutit mít deprese a hubnout.
Já miluju kpop, dělá mi radost - zaplňuje mě radostí. Ale zároveň je to jeden z mála důvodů, proč chci vlastně hubnout.
A tenhle gif je tohohle příkladem.


.

Jongin je vyhublý a stále chce ještě hubout. Nebo nevím zda chce on, či jeho společnost. Ale i tak, tohle mě pak nutí mít myšlenky, že i já potřebuju shodit další kila. Samozřejmě chápu, že je veřejně známá osobnost a musí udržovat nějakou tu "linii", ale i tak mi tohle příjde moc.

progression. + photos.

2. září 2017 v 19:11 |  development
progression. + photoes

Chvíli jsem váhala zda sem dát tyhle fotky, ale nakonec jsem uznala za vhodné, že jsem udělala nějaký postup v tom, jak vypadám. Vy si to berte jakkoliv, klidně jako inspiraci, nebo šílenství. Já to ovšem beru tak, že jsem něco dokázala.
Vžydcky mi vadily mé ženské boky. Nedokážu se pořád smířit s tím, že jsem holka.
!fotky jsou opravdu moje, tak je prosím nikam nešiřte.